Kterak v erbu Princů waleských rudého draka tři pštrosí péra vystřídala.
Erbovní pověst k tomu praví, že se tak stalo po bitvě u Kresčaku, z níž
si Princ z Walesu, tak řečený Černý princ, spíše z piety a úcty, než
jako trofej, přivezl chochol z přílby padlého krále českého, Jana
Lucemburského, známého již tehdy v Anglii jako John the Blind, tedy Jan
Slepý, a z úcty k tomuto obávanému soku si jeho chochol dal do erbu,
spolu s heslem, jenž je také připisováno Lucemburkovi, tedy slavné "Ich
Dien!" - "Sloužím!". A od těch dob všichni Princové z Walesu tato tři
péra přepásaná i s heslem ve znaku mají a jej užívají.
Však
skutečnost bude nejspíš trochu jiná. Zdá se, že v případě této pověsti
se stalo přání otcem myšlenky. Na původním černém štítu jsou stříbrná
pera zobrazena jednotlivě, dokonce i s toulci k připevnění k přílbě. Až
později byla pera přepásána zlatou korunou, aby více připomínala
francouzské lilie, které se právě za vlády Edvarda III. staly součástí
velkého erbu Anglického, na znamení jeho nároků na trůn francouzský. Ta tři péra se dokonce občas objevila i na velkém erbu, ale já tuto verzi ve své sbírce nemám.
Jenže
mé pochybnosti o této legendě pramení z faktu, že Jan Lucemburský
chochol nikdy nenosil. Vždy měl na helmu černá křídla a pokrývadla
posetá zlatými lipovými listy. Pravda, ta křídla nosil někdy
horizontálně, jindy zas vertikálně, ale že by do své poslední bitvy
nastoupil s jiným klenotem je velice nepravděpodobné.
V příloze
tu přikládám několik vyobrazení Jana Lucemburského v plné zbroji a dvě mé
přilby, obě pochpitelně vyrobené podle dobových materiálů, ve kterých jsem já v roli
Lucemburkově jezdíval a několik obrázků k danému tématu.
Oldřich z Dehnic Haberle